Stará budova časem oprýskaná,
lhostejně koukám,
místo, kde přišel zlom
a skončil dětství čas,
tam dámou si se stala,
nikomu to neříkala,
ale je to tak...

Tachometr počítá kroky,
ty míle za náma,
já na stejnym bodě,
můj malej svět zůstal stát,
tam kde já - tenkrát,
tak malá, slabá,
tvym poutem přikovaná,
...krvací...

Modřiny od tvých ran
- ty vzal čas,
řezné rány vybledly,
jen šrámy na duši, vryté na věky,
bolí dnes a zas...

Ve sprše smívám tvou krev,
pošpiněný tělo,
bolest odteče
aspoň na chvíli...

Zlomený křídla - nikdo neodletí,
zamčený ústa onemněly
a jak vězeň se železnou koulí u nohy
razím si cestu...

A když večer odkládám svěrací kazajku,
vždycky si vzpomenu,
další zápis v diáři,
už 4023 dní,
ale dnes končím tvou dialýzu,
poprvé vydechnu - sama,
a zítra večer až zase odložím svůj zbabělý šat,
už nepřibude další den do počtu,
už ve mě došlo místo,
..smůla..
dneškem pro mě skončil tvůj čas...