Střevíčky tak rychle staly se ostrou čepelí
a maličká baletka, tam někde v dáli, tiše se tetelí,
je to tak dávno a v bažině noci,
tam skřehly ti ruce
a už to nejde - bez pomoci.
Snažíš se tančit,
jak moc by se ti chtělo,
ale tvé slabé nohy,
již neunesou to zhoubné tělo.
V kaluži krve, v prázném pokoji,
snad rozjařit celičkej svět,
chtěla bys šanci, cokoli,
ale nejde to nejde - vrátit zpět.
Ještě ta poslední slzavá pirueta,
pověz, o čem měla být ta skromná věta?
Co jsi to princezno smutná nestihla říct???
Labutí jezero
8. 5. 2008
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář