Ztracenou lásku
snažíš se vrátit zpět,
slavík už nezazpívá - oněmněl
a naše stromky sechly ze dne na den,
ač týdny tak vydatně pršelo,
tak vrýváš do nich aspoň svůj vztek,
malým nožíkem, co dostal si jako kluk,
pohráváš si se slovama,
co ještě včera řekli by - mám tě rád!
a bosou nohou tou ranní rosou se brodíš...

Odmykáš zámky,
do kterých klíče nepatří,
do krabic pár věcí a svoje srdce
dnes - naposled - všechno odletí...
pár fotek na skříni poseté prachem,
zašedlé tváře, co ještě včera
znamenaly tak moc...

Po proudu řítíš se na druhou stranu,
břeh, kde čas neutíká, zastavil se
a zůstal tam, kde navždy skončilo
to věčné ,, my dva,,

Já tady... ty tam... snadné...
hluboká řeka, jediná propast mezi náma,
jen škoda lásko...
že ani jeden neumíme plavat...