Parkety od krve
19. 12. 2007
Proudící řeka bolesti
a amorův šíp,
jak padající
hvězda
smrtelnou rychlostí
tebou proletí...
Smítka
prachu
z věčného smogu
chmurných myšlenek,
zatemní duši
na celé
století...
Zrezivělý kolovrátek
točí a točí
a v klidu si
spřádá,
zbabělá přáníčka štěstí
navždy odletí...
Staré
Coloseum,
když bortí se základy
zeje prázdnotou,
temný
Holocaust
- věčné prokletí...
V promoklé zemi,
hroudy hlíny
lítosti
zalévat semínky pohlazení
a pokropit polibky
vykvete
objetí...
Aorta, chlopeň, komora čeká,
až začnu rozesílat pozvánky
do svého srdce:
,,Prosím nezouvejte se,,
- už dávno nevlastním
koberec....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář