U soudu odklepnut ortel,
vězení temné - zavřená,
ta malá samotka denně tu pro mě je.
Jíst nemůžu, ani hladovět,
spát, však ani bdít...
o chlebu a vodě vedu si večerní rozhovory...
se sebou... nikdo jiný na blízku není...
Minuta za minutou pomalu tiká,
i slimák je rychlejší...
tisíce hodin, tolik času uvězněná v jediné cele....
Z kamenných zdí, řítí se na mě
stovky nechutných žil a tepen
a zadusit se mě snaží - kéž by... marně...
a tak beru si svoje narkotika, malé morfium na bolest.
88 malých cel v jedné věznici...
jen jediná nikdy nezaslouží propustku....
Tlusté zdi,co nepropustí křik a pláč
a tak píšu si svojí ,, poezii,,
jen papír naslouchá a vypsaná propiska kmitat rychlostí mých myšlenek se snaží...
Pykám si pykám... trest za???
Brána zamčená a klíč je pryč
a najednou mi v ústech vyschlo jako na Sahaře
a tak odsouzená na doživotí čekám na milost....


... a hukot z ulic mě probudil z věčného spánku
a jen tak skrze mříže si koukám,
čemu se to vlastně říká ŽIVOT..........................